K oblíbeným kulturním akcím v Hodoňovicích bezesporu patří masopust, který proběhl poslední únorovou sobotu. Těšil se velké návštěvnosti – jak masek, tak zábavy chtivých hostů.
„Není divu, vždyť po dvouletém „kulturním půstu“ jsme se mohli pobavit tak, jak jsme tady zvyklí,“ vyhodnotila veselé dovádění masek nestorka Hodoňovického masopustu Ludmila Korousová.
Připomeňme si v krátkosti, jak a proč se vlastně masopust (na Valašsku nazývány fašank či končiny) slaví.
Masopust byl za dob našich předků několikatýdenním časem hojnosti jídla a zábavy. Celé období začíná 7. ledna (den po Třech králích) a končí pochováním basy o půlnoci před Popeleční středou, která 40 dní před Velikonoční nedělí startuje období půstu. Délka masopustu je tedy různá, podle toho, na který den v daném roce vychází Velikonoce, jež se slaví první neděli po prvním jarním úplňku. Naši předkové se do té doby snažili ještě co nejvíce najíst a pobavit, aby se připravili na několik týdnů strádání.
Nejveselejší fází masopustu bývaly poslední tři dny, probíhaly obchůzky masek s tancováním, hudbou, jídlem a pitím. Nejinak to vypadalo v Hodoňovicích – vše ale proběhlo v jednom dni. Maškary si vyprosily u představitelů obce právo „jíti dědinou“, což bylo stvrzeno slavnostní salvou, a průvod se mohl dát do pohybu. V jeho čele virbloval žandár do bubínku, dováděl všudypřítomný slaměný maskot masopustu, poletovala smrtka a do kroku hrála rázně dechová hudba Huťařka. Za ní táhli sobi na žebřiňáku ležící nebožku basu Klementinu, kde jí šli čestnou stráží čtyři v bílé oděná nevinná děvčata, ochraňována strážníky Veřejné bezpečnosti. Velebný pan s kostelníkem kráčeli za vozem spolu s králem Jiřím, jeho chotí a princátky. V průvodu bylo k vidění na padesát maškar, mezi nimi nechyběl medvěd, baba s nůší, Švejk na invalidním vozíku tlačeném paní Müllerovou, sněhulák, hejkal, cikánky, ženich s nevěstou, doktor s personálem, lehké děvy aj. Občerstvovací zastávky u stavení byly veselé, medvěd tancoval s paní domácí, chasa rozverná.
Před Hostincem U Čendy pak proběhl parodující obřad pochování basy, ve kterém velebný pán neopomenul vyzdvihnout zásluhy zesnulé basy Klementiny, ale vzal si do hledáčku i hříchy obecní vrchnosti, díky nimž je na hodoňovický lid pozapomínáno… Za zvuků smutečního marše byla se vší poctou Klementina uložena do hrobu, s ní tam skončil i koronavirus, který tížil smrtku na zádech. Ta pak sama utekla z tohoto smutečního shromáždění a lidé se začali veselit a tancovat! A užívali si s maškarami této volnosti před hostincem, kde bylo možné se také občerstvit různými dobrotami. Nechyběl tady ani pan František s flašinetem, který dodával starodávný ráz celému dění.
Sál hostince praskal ve švech, když na parketě začal svoji hudební a taneční produkci soubor lidových písní a tanců Valašský vojvoda. Při výtečném masopustním guláši, čepovaném radegastu či štamprli nějakého ostřejšího moku zábava gradovala. Zpestřením byla jistě dražba smutečního věnce basy Klementiny, kdy získaný finanční obnos věnoval jeho majitel Karel Ondruch na Dětský den v Hodoňovicích.
Jak už to bývá - v nejlepším se má přestat, tak se stalo i o tomto masopustním večeru. Cimbálovka se rozloučila tklivými tóny písně Dobrú noc, má milá… Poté se většina hostů rozešla do svých domovů, mnozí děkovali pořadatelům – Čendaspolku a hodoňovickému fojtovi - za povedené setkání. Poděkování patří i MAS Frýdlantsko-Beskydy, Mikroregionu Frýdlantsko-Beskydy a obci Baška za finanční podporu.
„Byl jsem už na mnoha masopustech … absolvoval jsem spoustu masopustních veselí …, ale ten váš je ten nejlepší, nejveselejší – takový „echt“!“ – znělo pochvalně z úst loučících se s dovětkem: tak zase za rok na Hodoňovickém masopustu na shledanou!
I my se na vás všechny těšíme, milí hosté, Bašťané či jiní návštěvníci!
Čendaspoláci
Foto Vratislav Kryl a Dana Nalepová
Čendaspoláci