Hodoňovický masopust na Valentýna: Basu vezli sobi, doprovázely ji „děvušky“

Osmnáctý ročník oblíbeného Hodoňovického masopustu je již minulostí. Letos připadlo masopustní veselí symbolicky na svátek svatého Valentýna, což předznamenalo i jméno hlavní aktérky celého dne. Jak jinak se mohla jmenovat basa, která se tentokrát vydala na svou poslední cestu? Ano, byla to Valentýna.

Nebožka basa se letos nevezla na ledajakém voze – na žebřiňáku ji táhli sobi za doprovodu bílých „nevinných“ děvušek. Na její poslední pozemské cestě ji provázelo na padesát rozmanitých masek. Do kroku i k tanci vyhrávala dechová hudba Javořinka, nad duchovní stránkou bděl velebný pán s kostelníkem a bezpečnost hlídala policie a obecní vrchnost dala k průchodu dědinou oficiální svolení.

Během obchůzky se masopustní chase dostalo vřelého přijetí. Chalupáři hostili maškary koblihami, klobásami i něčím ostřejším na zahřátí. Zatímco medvěd poctivě vytancoval hospodyně a šašci prováděli své kousky, všudypřítomná smrtka si s potměšilým výrazem brousila kosu na další oběť.

Vrchol programu nastal na návsi před Hostincem U Čendy. Hrobník zde nebožce Valentýně připravil vskutku netradiční hrob – kopal totiž v „uhelné sloji“, což potvrzovaly do vzduchu odlétající černé uhlíky. Na improvizovaném pódiu se slova ujal velebný pán. Ve smuteční řeči připomněl zásluhy basy, která na bálech vždy hýřila energií, než ji nečekaně „skolil Parkinson“.

Modlitby za duši basy se prolínaly s humorným ohlédnutím za děním v obci. Zmínilo se, co se za rok postavilo, co je třeba dodělat a věčné dilema obecní vrchnosti: kde na to všechno vzít peníze. Po dramatickém kvílení hejkala a snaze cikánek opít smrtku (aby ji z dědiny konečně vyhnaly) byla Valentýna za zvuků smutečního marše uložena k odpočinku.

„Veselte se dál na sále při muzice, já se s vámi loučím a o Velikonocích se sejdeme na obřadech,“ uzavřel oficiální část pan farář. A lidé ho vzali za slovo. Na rynku se tančilo, i když se z nebe snášel mírný déšť. Děti se točily na historickém dřevěném kolotoči, dospělí se hřáli u horké medoviny a kávy. Atmosféru starých časů dokresloval pan František se svým historickým flašinetem.

Zábava se následně přesunula do sálu, kde spustily své písně zpod Beskyd „děvuchy“ za doprovodu Dřevjané muziky Zbujnik. Dražil se věnec, který občané nebožce věnovali, a k jídlu se podával poctivý masopustní guláš.

Co k tomuto všemu dodat?
Úspěch 18. ročníku by nebyl možný bez obětavosti organizátorů z hodoňovického Čendaspolku, personálu Hostince U Čendy a finanční podpory Obce Baška.

„Těšíme se na vás všechny v roce 2027! Masopust proběhne už zkraje února a kdo ví – možná se poštěstí a příští basu povezeme na saních. Nechejme se překvapit,“ vzkazují pořadatelé.

Za Čendaspoláky
Dajana Zápalková

Foto: Hana Studnická a Čendaspolek

Fotogalerie: Masopust v Hodoňovicích (2026)