13. července, pondělí, do našeho indiánského tábořiště, jehož hlavní dominantou jsou dvě velká pravá indiánská teepee, přijíždí skupina téměř čtyřiceti indiánů z kmenů Apačů, Čerokijů, Siuxů a Navahů. Všichni se těší na dobrodružství, která je v následujících dnech čekají. Vše začíná výrobou nezbytných indiánských čelenek a obřadem, během kterého spálí svá civilní jména a přijímají nová, indiánská. Už tedy žádná Karolína, Jakub a Tereza, ale Dlouhý vlas, Velký totem nebo Malá liška.

V nadcházejících čtrnácti dnech se v okolí přehrady vystřídalo více než 60 malých indiánů, kteří mezi sebou bojovali během her, učili se rozdělávat oheň, jezdili na koních, vyráželi na výlety a užívali si krásných letních dnů.

Ač nám počasí vesměs přálo, stačila jedna pořádná průtrž mračen a z našeho tábořiště se stalo během hodiny jezero. Naštěstí nás vedení obce Bašky nenechalo ve štychu a během pár hodin nám umožnilo přestěhovat tábor o pár výškových metrů nahoru.

Velkou pomocí pro tábor byli mladí nadšenci, kteří se dobrovolně stali kmenovými náčelníky. Velký dík tedy míří Bosé noze, Tornádo Lů, Ohnivému vousu, Kořínkovi a Železnému tesákovi.

V průběhu tábora nám byla nápomocná velká skupina dalších. Chtěli bychom tímto poděkovat panu Martinu Ogořalkovi, vedení obce Baška a jejím zaměstnancům za pomoc s realizací tábora. Dále patří velké díky Katce Korbášové za pomoc během náročných deštivých dnů, Davidu Blahutovi a Bašťanskému spolku za zapůjčení věcí pro realizaci závěrečného dne a na konec také paní Petře Pavlicové a paní Broni Blahutové, díky kterým si naši indiáni skvěle pochutnali na ovocných dortících a nejrůznějších koláčích. Nesmíme zapomenout na ty, kteří našim indiánům nezištně darovali sladké drobnosti, tedy na pana Pazděru z hospůdky U pláže či na paní Belanovou z restaurace Kotva.

Náčelníci Klekí-petra, Vyhukaná ze tmy a Půlnoční píseň

Fotogalerie: Příměstský tábor (2020)