BAŠKA - Kunčičky u Bašky - Hodoňovice - www.baska.cz

Technické památky v Bašce

Bývalé železárny a hutě v Bašce

Baška – to jméno v 19. století znělo. A to díky zdejším slavným hutím a železárnám, které se proslavily v celé rakousko–uherské monarchii. Jejich majitelé, Habsburkové, na ně byli patřičně hrdí. První hamr začíná pracovat r.1723 za Pražmů. V r.1806 za Habsburků nechává princ Albert postavit vysokou pec se slévárnou. Roku 1800 v Bašce pracují tři výtažny (štrekhamry) a dva frišhamry. Kuly se zde ráfy na kola, osy, radlice apod. Po Albertově smrti dědí těšínskou komoru arcivévoda Karel, podle něhož byla huť v Bašce pojmenována na „Erzherzog Karl Hütte“. Roku 1847 zdědil hutě jeho syn Albrecht, jež huť přejmenovává podle své ženy na „Isabella Hütte“. V roce 1855 byl vodní pohon doplněn parními stroji. Koncem 19. století tvořila huť v Bašce vysoká pec, slévárna odlitků a dva hamry. Karlův a Hildegardin. Provoz byl doplněn zámečnickou a truhlářskou dílnou a kovárnou. V době největšího rozkvětu hutě a železárny zaměstnávaly 320 dělníků. Až do roku 1872 neměly hutě železniční spojení a jejich výrobky se prodávaly většinou na místních a regionálních trzích. Když spojení získaly, již byl trh tak dobře zásobován železárnami ve Vítkovicích a Frýdlantě, že se prakticky nic nezměnilo k lepšímu. V roce 1890 byla vysoká pec přestavěna z tavení rudy dřevěným uhlím na tavení koksem. Po roce 1905 bylo rozhodnuto o vzniku Rakouské horno–hutní společnosti a pomalém ukončení výroby v Bašce. Zchátralá pec byla v prosinci 1908 odstavena a 1. května 1909 se bašťanské železárny definitivně uzavřely. V části bývalých železáren otevírají v roce 1923 bratři Neumannové cihelnu. Do dnešních dob se zachoval především centrální objekt železáren z režného zdiva s vysokým komínem a drobné bývalé provozní objekty kolem něj. Areál se nachází na severním okraji Bašky a vede kolem něj pravoúhelnou zatáčkou silnice z Bašky do Starého Města a Frýdku. Naproti hlavním budovám, přes silnici, lze spatřit tři objekty patrových domů, které nechali majitelé hutí vystavět pro své zaměstnance. Objetky, ozdobené štíty a rizality dodnes nesou ducha neogotického 19. století. Dva z objektů jsou dodnes vybaveny původními okrasnými vstupními dřevěnými verandami. Nad vstupem do jednoho do objektů je dodnes pověšena cedulka „E.H. Albrecht. 1870“. Tento nápis upomíná na majitele železáren Arcivévodu (Erzherzog = E.H.) Albrechta. Současný stav: v soukromém vlastnictví. Pozice: X: 49° 38' 52.63" Y: 18° 22' 18.36"

Vodní nádrž Baška

V místě nynější vodní nádrže se již dříve nacházel rybník na potoce Baštici o rozloze téměř 20 ha. Bylo zde také jíloviště, které bylo základem pro výrobu místně ceněných bašťanských cihel. Stavba přehrady probíhala v letech 1958 až 1961 a vlastní hráz dosahuje délky téměř 1 km (uvádí se 963, ale také 982 m). Na přehradní hráz vás dovede modrá turistická značka a značená cyklostezka.. Východní břeh nádrže byl upraven k rekreaci, najdete zde kemp i občerstvení. Pozice: X: 49° 38' 53.86" Y: 18° 22' 43.63"

Plavební kanál

Plavení dřeva v Beskydech pro potřebu železářství je doloženo od roku 1677. Plavilo se polenové dřevo délky 4 nebo 5,5 stop, tzv. lesní sáh. Na uhlištích se dřevo lovilo z náhonu, ukládalo mezi vysoké kůly a dále pálilo v milířích. Plavební kanál palivového dříví pro železárny v Bašce odbočoval z řeky Ostravice nad Pržnem, u železáren bylo shromaždiště a pod Baškou vtékal opět do řeky. Postaven poč. 19. stol, r. 1858 modernizován a koncem 19. stol. se plavení dříví zastavuje. Sklad dřeva a výroba dřevěného uhlí z polenového dřeva býval v prostoru mezi vodní nádrží Baška a silnicí ze Starého Města do Pržna. Soustava sestávala z šesti náhonů (dnes částečně zasypaných a využívaných pro parkoviště, garáže a zahrádky) a čtyř malých mostů. K provozu uhliště patřil obytný dům čp. 101 a objekt čp. 231. Pozice: X: 49° 38' 54.15" Y: 18° 22' 25.05" Zdroj: Ing. Jan P. Štěpánek